Annienka

Na úvod …

Hitem posledních několika let v prodejnosti knih se stala bezpochyby Šifra mistra Leonarda (The Da Vinci Code) od Dana Browna. Kniha vyšla v roce 2003 a od té doby se drží stále mezi desítkou nejžádanější knih ve světě, prodalo se jí přes 30 milionů výtisků a jen za první rok autor vydělal asi 1,87 miliardy korun, čímž se stal tím nebohatším spisovatelem světa. Snad nejkontroverznější kniha, která odhaluje tajemství Svatého Grálu, podle níž se dokonce natočil i film, jenž se chystá do kin někdy v květnu. U nás v České republice tuto knihu vydalo nejdříve nakladatelství Metafora pod překladem Šifra mistra Leonarda, poté v novém překladu a s ilustracemi Argo jako Da Vinciho kód. Spolu s ní vyšlo i mnoho titulů souvisejících s tématikou Svatého Grálu a tituly zabývající se touto, ale vydané již dříve se dočkaly reeditace a začaly být znovu žádané.

Názorů na tuto knihu je mnoho, jedni ji milují, druzí nesnáší a považují ji za odpad, každopádně neznám skoro žádného člověka, který by ji nečetl.

Zde je několik reakcí na tuto knihu zveřejněných na internetu*:

 1) Zorro: „ Jsem na straně 184 a jsem nadšen. Literárně je kniha někde mezi Ecem a Forsythem, což mi připadá ideální. Historickou pravdivost nechci posuzovat, ale kniha nutí čtenáře přemýšlet, hledat informace, dělat vlastní závěry a to považuji za nádherné - takhle kdyby se psaly učebnice dějepisu ... Knihu doporučím všem známým.“

2) Fabian: „ Z popudu mých přátel, kteří byli knihou nadšeni jsme se do této knihy s chutí vrhla, doufala jsme, že mi ta kniha opravdu dá něco nového, nový pohled na svět víry, křesťanství apod. Zpočátku mi to svým stylem vyprávění připomínalo film Indiana Jones, pak se to obrátilo ve velmi špatně napsanou detektivku (příliš mnoho spekulací, dohadů a příliš často se dobří hrdinové mění na špatné). Opravdu velmi slabé...Ti kdo touží opravdu po něčem opravdu kvalitním, by si raději místo toho měli přečíst třeba Jméno růže od Eca, pokud tak ještě neučinili, aby poznali, co je opravdu kvalitní román!“

 Obsah …

O co tedy v knize jde, že je tak oblíbená a na druhou stranu nenáviděná?

Hlavním hrdinou je mladý sympatický historik a symbololog Robert Langdon, který se stane hlavním podezřelým z vraždy hlídače v Louvreu. Měl se s ním totiž těsně před vraždou sejít a projednat svoji novou knihu a Svatém Grálu a jeho ochráncích z templářského řádu. Oběť, která je velmistrem templářů, navíc zanechala zvláštní vzkazy, na kterých se objevuje také Langdonovo jméno a obsahuje různé šifry, které mohou toho, kdo je rozluští dovést až ke Svatému Grálu. Jeho odhalení by však mohlo přinést zkázu pro křesťanský svět, protože všechno novozákonní je jeden velký podvod řízený Vatikánem. Ten se snaží udělat cokoliv pro to, aby Svatý Grál byl zničen. Langdon tedy bojuje nejen o záchranu Svatého Grálu ale také o svůj život. Celým příběhem ho provází mladá policistka Sophie Neveuová, vnučka zavražděného.

Dalo by se říct, že je to obyčejný příběh, dobrodružného a detektivního rázu možná naprosto nemyslitelný až sci-fi, kdyby ovšem na jedné z předních stránek nebylo napsáno: „ Veškeré popisy uměleckých děl, architektury a tajných rituálů v tomto románu přesně odpovídají skutečnosti.“

A právě tato věta vyvolala rozruch v mnoha čtenářích a dokonce i v institucích, o kterých se v románu přímo píše. Ono taky, kdo by se divil …

 Fakta nebo fikce …

Po vydání Šifry Mistra Leonarda se objevilo mnoho publikací, které objasňují, jak to s tou „pravdou“ vlastně je. Příkladem může být Šifra mistra Leonarda – Pravda a smyšlenky od Barta D. Ehrmana, kde je stanoveno asi deset bodů, které jsou považovány přímo za faktické omyly a dále dvě kapitoly, které se zabývají císařem Konstantinem, Novým zákonem a ostatními evangelii a Ježíšem a Máří Magdalenou. Další kdo se tímto problémem zabývá je Massimo Introvigne, který na svých internetových stránkách zveřejnil několik falešných informací v této knize.  Rádio Vaticana s ním dokonce udělalo rozhovor, který vyšel 16.3.2005 a o jehož překlad se postarala Johana Bronková**:

 S jakými „pravdami“ nás tedy seznamuje Dan Brown?

„V naprostém rozporu s tím, co říká strana 9 Dana Browna, dokumenty uložené roku 1967 v Pařížské národní knihovně jsou falsifikáty. Jejich autoři se veřejně přiznali. Šlo o mimořádně brilantní mystifikaci.“

Která nepravdivá tvrzení vás v této knize nejvíce zasáhla nebo případně rozhořčila?

„V první řadě mě zasáhlo a rozhořčilo to, že vyprávění, o kterém všichni odborníci francouzsko-anglického esoterického mikrosvěta vědí, je pouhou mystifikací, založenou na falešných dokumentech – a ví se to nejméně od roku 1985, to znamená 20 let – je najednou exhumováno a představeno jako velký a vzrušující objev. To je, řekl bych, to hlavní. Pak je tam spousta malých chyb: říká například, že božství Kristovo bylo invencí císaře Konstantina, přestože víra v Kristovo božství je doloženo u křesťanů v prvním století, tvrdí, že Konstantin osobně vybral 4 kanonická evangelia, přestože Muratoriánský kánon dokládá široké přijetí čtyř kanonických evangelií v křesťanském světě 90 let před tím, než se Konstantin narodil.“

 Někteří říkají, že debata, byť zamířená proti šíření knihy, bude působit jako negativní reklama. Co si o tom myslíte?

„Pokud by knihu četl obvyklý počet čtenářů, dejme tomu 500 tisíc, jeden milion, jakákoli její publicita by jistě nahrávala autorovi. A čísla jako 17-25 milionů čtenářů nám dávají na srozuměnou, že jde o širokou módní vlnu, která staví otazníky před vědce na jedné straně, ale dotýká se také církve, protože, jak je stále více vidět, mnoho věřících dovolí, aby tato přebujelá módní vlna otřásla jejich vírou.“

 Soud …

Další rozruch, který tato kniha vyvolala, se točil okolo motivů, jenž prý Dan Brown ukradl. Jako autor beletrie totiž použil motivy z odborné publikace jiných autorů. Soud začal 27.2.2006 v Londýně a žalobci jsou Michael Baigent a Richard Leigh, autoři díla Svatá krev a svatý grál, ve které se zabývají teoriemi, že Ježíš a Máří Magdalena byli manželé měli dítě a pokrevní potomci dodnes žijí, což je i podstata Brownovy detektivky.

Výhra žalobců by mohla ohrozit přinejmenším britskou premiéru filmu, který byl natočen podle knihy Šifra mistra Leonarda, doufá se však, že obě strany se dohodnou na vyrovnání.

Pokud by však žalobcům nepodařilo prokázat, že Brown „ukradl“ nějaké pasáže, bylo by pak velmi obtížné dokazovat, že nějakým způsobem porušil autorské právo. Myšlenku (ideu) totiž nelze chánit a tím pádem ani nelze zamezit tomu, aby ji někdo nově použil. A na tom zřejmě bude založena i argumentace Brownových právníků.

Autor však nijak nepopírá, že by práce Baigenta a Leigha nepoužil, naopak to přiznává. Dokonce se objevují i nějaké náznaky o tom, že jméno hlavního zločince sira Leigha Teabinga vzniklo jakousi přesmyčkou jmen obou autorů, z jejichž díla vycházel.

Na internetu se také objevila anketa, zdali má Brown soud vyhrát či prohrát, zatím se víc ozvali fanoušci, kteří věří, že vyhraje. Tato varianta má 77%.

 Co na to církev ? …

Vatikán prý v březnu 2005 zahájil tzv. „křížové tažení“ proti knize Dana Browna, pravdou však je, že k této knize nebylo zveřejněno žádné oficiální stanovisko Svatého stolce. Ve vatikánském rozhlasu sice kardinál Tarcisio Bertone řekl: „Nečtěte a nekupujte Šifru mistra Leonarda, román přece nevzniká mystifikací historických skutečností, ubližováním či pomlouváním nějaké historické osobnosti, která má v dějinách církve i lidstva určitou hodnotu i vážnost“, a tato slova byla pak médii automaticky převzata jako názor celého Vatikánu, ale oficiální vyjádření nikdy nebylo uveřejněno.

Přesto jsou tu však cítit antipatie ke knize Šifra mistra Leonarda, např. představitelé londýnského Westminsterského opatství zamítli žádost produkce natáčet některé záběry z dnes již natočeného filmu v prostorách tamní katedrály.

Přímo Opus Dei (velmi vlivná katolická organizace, která svými aktivitami často budí kontroverzní reakce, a v knize hraje velmi důležitou roli) však bojuje za to, aby alespoň filmovou adaptaci postihl jakýsi trest, ten by měl být takový, že film nebude přístupný mládeži. Tvrdí totiž, že děti by měly být chráněny před tím, co označila jako „vychytralé“ lži o katolicismu, její mluvčí Marc Carroggio se vyjádřil takto: "Dospělý člověk dokáže rozeznat fikci a skutečnost. Ale od dětí nemůžete čekat, že si o filmu udělají náležitý obrázek."

Přesto se však Opus Dei nechystá do nějaké války proti filmu. Podle mluvčího nebude mít snímek na organizaci negativní vliv; film prý naopak pro ní může znamenat jistý druh nepřímé publicity. "Vyhrožovat nebo organizovat bojkot určitě nikdo nebude," dodal nakonec.

 Ať už Šifru postihl jakýkoliv skandál, tak se nedá říct, že by nějak negativně ovlivnil čtenáře, spíš naopak, stále více lidí si knihu kupuje a zajímá se, o co tam vlastně jde.

 Na závěr …

Knihu jsem si přečetla díky doporučení mých přátel, kteří o ní doslova básnili, jak je skvělá, a že nikdy nic lepšího nečetli. Poté se o ní zmínil také profesor na společenské vědy, tak jsem si říkala, že na tom asi něco bude, když se t doporučuje i na hodinách, takže jsem to zkusila si jí přečíst a nelituji. Během čtení jsem musela několikrát „odeběhnout“ na internet a o tématu, o kterém autor píše, si zjistit víc. Kniha mě nadchla natolik, že jsem si dokoupila publikace, které se zabývají tématem knihy a doplňují informace. Dodnes vlastně pořádně nevím, co všechno je pravda a co jen výmysl, ale právě to je na této knize to nádherné.

Teprve potom, co jsem si zjistila více o tématu, jsem se začala zajímat i o jiné reakce čtenářů. Většinou jsou kladné, ale musím říct, že i na opačných názorech nacházím cosi pozitivního. Autoři totiž své názory argumentují velmi logicky, takže se nedá říct, že by mě nějak rozčílily. Názory církve také chápu, ale zase mě nemůže opustit myšlenka, že přece jenom se asi bojí, když proti této knize natolik bojuje, třeba opravdu něco skrývá. Proč by jinak dala Šifru na tzv. Index zakázaných knih? Bohužel se asi nikdy nedovím pravdu.

Co na knize velmi oceňuji je to, že mi rozšířila obzory, co se týče církve a křesťanství obecně. Hypotézu o tom, že by měl mít Ježíš dítě, jsem slyšela úplně poprvé, stejně jako to, že existuje jakási katolická organizace Opus Dei. Její praktiky mě naprosto šokovaly. Spát na tvrdé zemi, pořád se modlit, nesmět skoro mluvit a navíc nosit na těle ostnatý drát je pro mě nepředstavitelné a také neetické, nemyslím si, že sebetrýznění je nejlepší způsob jak se očistit a přiblížit se tím Bohu.

Ať už kniha prošla jakýmkoli obviněním, stejně ji musím doporučit. Nic tak čtivého jsem už dlouho nečetla a chystám se i na další díla od Dana Browna.

Poznámky:

* citace z http://www.knihovnice.cz/diskuze/recenze/brown-d-sifra-mistra-leonarda.html

** citace z http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=3449

Použitá literatura

· Brown, Dan: Šifra mistra Leonarda. Praha, Metafora, spol. s r.o., 2003. (přeložil Zdík Dušek)

· Ehrman, Bart D.: Šifra mistra Leonarda – Pravda a smyšlenky. Praha, Euromedia Group, k.s. – Knižní klub, 2005. (přeložili Pavla a Matouš Iblovi)

Použitý materiál

• http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=3449
• http://tisk.cirkev.cz/art/clanek.asp?id=6675
• http://www.blisty.cz/2005/3/31/art22676.html
• http://aktualne.centrum.cz/kultura/knihy/clanek.phtml?id=91015
• http://www.knihovnice.cz/recenze/brown-d-sifra-mistra-leonarda.html
• http://www.knihovnice.cz/diskuze/recenze/brown-d-sifra-mistra-leonarda.html
• http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=57031