Michail Afanasjevič Bulgakov (1891-1940)
Je jeden z nejvýznamnějších
ruských spisovatelů. V roce 1901 byl přijat do primy Prvního kyjevského
gymnázia, kde si oblíbil především literaturu, divadlo a operu. V roce 1909
úspěšně složil maturitní zkoušku a dal se zapsat na lékařskou fakultu Kyjevské
univerzity. Studia přerušil a v patnáctém roce se přihlásil jako dobrovolník do
vojenských lazaretů na frontě. Koncem léta 1916 mu byl vystaven diplom a odjel
jako lékař do vesnice Nikolskoje, kde
sbíral podklady k Zápiskům mladého lékaře. Po trpkých válečných prožitcích
z Ukrajiny a Kavkazu zakotvil roku 1921 v Moskvě, ale teprve po
určité době sehnal přístřeší a zaměstnání v novinách – v časopise
Siréna. Psal črty, reportáže a fejetony a také první povídky a román Bílá
garda, který vyšel v roce 1924
a vzbudil zaslouženou pozornost. Jako dramatizátor
románu začal spolupracovat s Moskevským uměleckým divadlem a kromě prózy
psal dramata (Dny Turbinových, Zojčin byt, Purpurový ostrov, Ivan Vasiljevič,
Moliere, Poslední dny aj.) Teprve v letech 1965 – 67 byla
z pozůstalosti vydána vrcholná díla Divadelní román a MISTR A MARKÉTKA.
Svůj "příběh
novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v roce 1928 a poslední úpravy
diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že
dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově
smrti, přesto získalo světové renomé a je považováno za jedno
z vrcholných děl světové literatury 20.století.
Magický realismus
Pojem „magický realismus“ byl a
je dosud používán a nadužíván nejen pro označení specifické hispanoamerické
prózy dvacátého století. Velmi často bývá také zaměňován či ztotožňován s
termínem „zázračné reálno“. Je to prolínání
skutečného a snového světa, v zemích se silnou tradicí mytologie nebo ústní
slovesnosti. Vychází nejen z reálného zážitku, ale i z mýt a legend,
tradice.
Základní idea díla
Bulgakov se v jedné rovině románu podobně jako v dalších svých dílech
věnuje tematice marného boje umělce s byrokratickou mašinérií státu a vládnoucích
vrstev. Reaguje tak na dobovou situaci zesměšněním jejích neduhů (pokrytectví,
zbabělost, samolibost, hloupost různých činitelů a orgánů). Román o Pilátovi
Pontském a příběh Mistra a Markétky jsou hlubokým podobenstvím o historické
odpovědnosti, o nezměrnosti lásky.
Poznámky o kompozici díla
Dílo je rozděleno do 32 kapitol
s názvy a epilogu. Prolíná se zde více rovin: realistický rámec příběhu je
satirickým zobrazením Moskvy 20.
a 30. let a jejího literárního života, historicko-filosofické
jádro je román o Pilátu Pontském s novou verzí o ukřižování Ježíše (zde Ješuy)
a příběh Mistra a Markétky. Vypravěčské formy se střídají podle toho, z jaké
perspektivy je situace nahlížena, objevují se různé variace er- i ich-formy,
místy se na čtenáře obrací i vypravěč. Příběh je zcela vymyšlen, avšak
hodnověrný je popis Moskvy a tehdejších společenských poměrů.
Subjektivní pohled
Hned ze začátku musím přiznat, že
do čtení knihy se mi vůbec nechtělo. Po zkušenostech s Dostojevským jsem
byla přesvědčena, že to bude něco podobného jako Zločin a trest, ale hned po
přečtení prvních stránek jsem musela změnit názor. Zakrátko jsem se dostala do
děje a knížku přečetla skoro jedním dechem.
Měla jsem docela problémy se zorientovat
v postavách, všichni se mi pletli dohromady, navíc když mají tak podobná
jména. Orientaci mi také trochu komplikoval příběh o Pilátovi Pontském, ale
zase na druhou stranu to bylo velmi originální zapojit román do románu. Přesto
se mi více líbila druhá část románu. Netrpělivě jsem očekávala kdy se konečně
v ději objeví Mistr a Markétka, chvílemi jsem si myslela, že se už ani
nedočkám. Naštěstí ano a hned mě děj začal více bavit.
Hltala jsem příběh Markétky a
obdivovala jsem jí, jak mohla tak oddaně milovat člověka, který se zdál už naprosto
ztracen. Velmi dlouhou dobu o něm nic nevěděla, přesto mu zůstala věrná. Trochu
jsem se zalekla, že Mistr jí odmítne, ale naštěstí ne.
Postava Wolanda mě ze začátku
děsila. Když jsem četla o tom, čeho všeho je schopný, běhal mi mráz po zádech,
navíc tomu napomohl přesný popis. Přesto mi později byl Woland docela
sympatický. Asi to bylo způsobeno tím, co všechno udělal pro Mistra a Markétku.
Celkově se mi knížka velmi
zamlouvala a rozhodně bych nebyla proti přečíst si další dílo od Bulgakova.
Doufám, že se k tomu co nejdříve dostanu, protože Mistrem a Markétkou jsem
opravdu nadchnuta.
Použitá literatura
1. Bulgakov, Michail Afanasjevič:
Mistr a Markétka. Moskva, Chudožestvennaja literatura, 1973. (přeložila Alena
Morávková)
2. Velký slovník naučný. Praha,
Diderot, 1999.
3. internet