Annienka

Kniha o filozofování o životě, o tom, co je zlé a co dobré, a k tomu nádech magičnosti aneb co může nastat, pokud nectíme a nevěříme zvykům a tradicím jiné kultury, do které jsme se dostali. Každý si tu najde, co potřebuje. Někdo v příběhu vidí výborný cestopis o exotických zemích, hlavně o pralesech v Indonésii, někdo takzvaný román v románě o poválečném období v Sudetech a někdo zpověď alkoholika, sexem, penězi a úspěchem posedlého podnikatele.

Přes začátek příběhu je docela obtížné se dostat, člověk má skoro chuť knížku zahodit do kouta a zanadávat si na zbytečně vyhozené peníze, ale je potřeba vydržet. Když se příběh dostane do pralesa v Indonésii, máte pocit, že čtete úplně jinou knihu. To šovinostické prase (ano, hlavní hrdina) se Vám pomalu začíná zamlouvat, možná i proto, že je konečně taky poraženo s sraženo ke dnu a že konečně přichází na to, že život není jen o shonu, stresu, penězích .... Konečně myslí také na svou rodinu a pomalu se z něho stává člověk.

Po návratu domů, kdy začne psát román na základě vzpomínek svého dědečka o jejich chalupě, máte už pocit, že je z něj fakt úplně někdo jiný. Osud (jestli se to tak dá říct) mu vrací pěkně všechno, co si vlastně za to, jak žil, zasloužil.

Kniha je členěna do kapitol a menších podkapitol, které jsou třeba i jen jednostránkové. Ty končívají otevřené a navazují na sebe různě promíchanými příběhy. Možná i díky tomu je kniha tak čtivá a rozhodně ji doporučuji. Je to výborný příběh o tom, jak donutit člověka se zamyslet nad svým životem a změnit svoje dosavadní hodnoty.